Kdyby to tak skutečně bylo, tak proč z úst studentů práv slyšíme, že je absolutně zbytečné se na zkoušku něco učit, když je to všechno upraveno v zákoně? Toto ale nejsou úvahy, které zaznívají pouze z řad studentů. I někteří učitelé jsou stejného názoru. Nad tímto tématem tedy začala diskutovat i naše koalice zvolená do Akademického senátu. Jak jistě víte, toto je úplně mimo pravomoc celouniverzitního Akademického senátu. Je nutné řešení na úrovni fakulty. Každopádně vzhledem k mému už od voleb proklamovanému cíli – totiž přinést diskuzi z oblasti univerzitní politiky blíže k akademické obci, rozhodl jsem se prezentovat jednotlivé názory a argumenty, které v ní zaznívají.

Naše Právnická fakulta není první v úvahách o důvodnosti znalostí přesného znění právních předpisů. Třeba na Právnické fakultě Masarykovy univerzity jsou obvyklé právní předpisy „na potítku“ u zkoušek a státnic. A popravdě řečeno – vyvolává to kontroverze. Následky podle všeho vypadají tak, že studenti spoléhají na to, že všechno vyčtou z textu zákona až přímo na zkoušce – a tedy jejich příprava na zkoušky je chabá. Ale kupodivu jim to většinou vychází. Tohle vede k otázkám, jak je vůbec daný předmět potřebný, pokud je jeho výuka vedena stylem „naučíme vás, co je v zákoně“. To pak rovnou můžeme na začátku semestru rozdat studentům ÚZtka a daný předmět zrušit.

Na druhou stranu ani já nejsem příznivcem toho, že bychom v hlavě neměli mít nic a spoléhat se jenom na to, že to dokážeme najít v zákoně. To je také takový další výrok, který často slýchávám a to totiž – „na co bych to musel vědět z hlavy, když vím, kde to najít?“. A ano, určitě se to vztahuje na spoustu oblastí. Nejsem si ale jistý, jak moc se toto dá aplikovat na právo. Zvlášť když pro právo jsou typické vzájemné souvislosti. Souvislosti ale, aniž bychom aspoň něco v hlavě měli, nepochopíme.

Není tedy chyba jen ve způsobu výuky? Mám za to, že ano. Podívejte se na největší právníky. Co mají společného? Dokáží se velmi rychle zorientovat a vytvořit logickou úvahu. Dokáží skutečně chápat význam právního předpisu a ne jen brouzdat „po povrchu“ – čímž rozumím jen odříkat text zákona. Dokáží nejen vysvětlit, jak něco je, ale i proč to tak je a případně, jak by to mělo správně být. Otázka, kterou si kladu a kterou nechám otevřenou i k vaší úvaze – co nás má vlastně škola naučit? Jaké je vlastně to zadání?

Pochybuji totiž, že ti dříve zmínění nejlepší právníci se naučili to, co umí, v rámci běžně vyučovaných předmětů na škole. Spíš si myslím, že ty běžně vyučované předměty spíše hlubší pochopení potlačují, protože vyvolávají pocit, že to stačí. Aspoň takhle to působí na mě.

Takže, co s tím? Dostáváme se na začátek a k otázce, kterou jsem na začátku nepřímo položil – pomohlo by zavést předpisy u zkoušek? Mám za to, že ano. Ale zároveň s tím by se musel změnit systém výuky a systém zkoušení. Najednou by se třeba ukázalo, že máme předměty, kde by kromě textu zákona nebylo co učit (resp. bylo by co učit, ale neměl by to kdo učit, protože nikdo tomu dostatečně nerozumí).

Je otázka, jak by toto vůbec bylo studentům příjemné. Minimálně těm, kteří se snaží projít s nejmenším možným odporem. Je totiž iluzorní, že by zkoušky s právním předpisem „na potítku“ byly s tímto novým systémem zkoušení lehčí. Spíše naopak. Na zkouškách by padaly otázky na judikaturu, na interpretaci jednotlivých paragrafů, na souvislosti mezi jednotlivými paragrafy a jednotlivými předpisy.

Za dobu svého studia jsem si všiml jedné věci – a to totiž, že nic není nikdy dobře. Když je ústní zkouška, tak je to hrozné a lepší by byla písemná. Když je písemná, tak je to hrozné a byla by lepší ústní. Když jsou otázky u zkoušky přidělované od učitelů, je to špatně, protože prý byly přidělované podle oblíbenosti daného studenta. Když se otázky losují, je to špatně, protože najednou se zkouší i otázky, které dříve nikdo nepřiděloval. A kdo to nakonec odnese? Ten, kdo danou změnu prosadil. Ten, kdo vyslyšel stížnosti a kdo šel se svou kůží na trh. To nemluvím nijak abstraktně – minimálně můj ročník momentálně přesně ví, o čem mluvím, protože přesně tyto věty v průběhu tohoto akademického roku zaznívaly.

A obávám se, že ze strany studentstva toto bude ten přesný případ s právními předpisy u zkoušek. Nyní se nadává, že se zkouší něco, co je zbytečné. Ale když by se to změnilo, nadávalo by se pořád. A nejen na to, že je to teď horší. Nadávalo by se i na ty, kdo chtěli pomoct a splnit svůj předvolební slib, že budou naplňovat přání studentů v akademickém senátu. Stejně, jako se to stalo jednomu nejmenovanému senátorovi právě během uplynulého roku.

Je to můj – možná trošku pesimistický pohled. A nezastírám, že mnoho myšlenek vyjádřených v tomto příspěvku je jenom můj subjektivní názor. Možná to ale bude pro diskuzi přínosnější, než kdybych se držel přísně objektivních tvrzení.

Já sám jsem pro právní předpisy u zkoušek – i za cenu zvýšené obtížnosti. Proč? Protože se tím víc naučím. Změní se systém výuky – to, co se naučíme, bude mnohem více využitelné než to, co se naučíme dnes. A o to mi jde – nechci školu jen nějak prolézt a získat tak diplom. Chci se naučit to, co budu potřebovat.

Navíc – uvědomme si, že mnoho změn už nastalo. Náš současný studijní program je nastavený na klauzurní typ zkoušení. Na to, že máme u klauzur právní předpisy k dispozici. Na to, že se s právními předpisy musíme naučit pracovat a vyhledávat v nich informace místo toho, abychom se je jen nazpaměť naučili.

Už jen tím, že budou právní předpisy k dispozici u zkoušek, eliminujeme oblasti, které je zbytečné tak do hloubky umět nazpaměť – co si budeme nalhávat, stejně drtivou většinu do pár týdnů zapomeneme! Klasickým příkladem je zvláštní část trestního práva. Já všechny ty skutkové podstaty na soubornou zkoušku vážně uměl! Teď mám problém si vzpomenout i na ty základní. Tím neříkám, že se je nemáme učit vůbec. Právník musí být schopen identifikovat jednání jako trestný čin – a to bez dlouhého hledání v zákoně. Samozřejmě detaily může dohledat – ale mělo by ho na první pohled trknout, že tohle je trestné.

Bohužel mám ale pocit, že třeba podvod pozná drtivá většina studentů, co na souborné zkoušky šla. Ale penalizovat je u zkoušky za to, že z hlavy neví, že u skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 trestního zákoníku je třeba škody nikoliv nepatrné, ale u skutkových podstat pojistného, úvěrového a dotačního podvodu podle § 210, 211 a 212 toto kritérium není – to je na mě trochu moc.

Co tím chci říct: Když něco vypustíme v oblastech jako je tato, zbude nám čas na učení se věcí, které jsou důležité a které má smysl se učit.