BlogAk senát
29.10.
2015

The Brief History of Rise UP!

„Nikdy jsem neslyšel, že by pro nás něco udělali. Beztak zase další uskupení, které se chce jenom svézt na vlně. Posbírat si politické hlasy, vyhrát volby a pak o něm už zase neuslyšíme. Tohle všechno už znám.“ Anebo ne? Co je to skutečně Rise UP? Kde se tady toto uskupení vzalo? Jaký je jeho cíl? A proč jde sakra do voleb?

The Brief History of Rise UP!

Rise UP není rychlokvaška, která by zde vznikla krátkou dobu před volbami, aby od vás posbírala hlasy a dostala se do akademického senátu. Funkce v senátu pro nás není cíl, ale je to prostředek.

Vraťme se úplně na začátek – o rok a půl zpět. Byl jsem na velice podobné pozici, jako jsem teď. Krátká doba před volbami do akademického senátu. Spousta ideálů, jak by měly věci fungovat. Frustrace, že teď nefungují. A samozřejmě spousta nadějí, že já budu tou změnou, která dá třeba alespoň těch pár věcí na tu správnou kolej a problémy vyřeší.

A skutečně ano – dali jste mi svoji důvěru a ve volbách mě zvolili. Nevím, co vás tehdy přesvědčilo – jestli to byla historie projektů, které jsem na fakultě spustil nebo se na nich podílel, anebo jestli to byl volební program, který jsem sestavil. A že jsem toho v něm nasliboval hodně. Možná bylo důvodem obojí.

Poslední rok a půl pro mě byl čas, kdy jsem cítil velkou zodpovědnost za své sliby. Nejsem člověk, který naslibuje, ale když přijde na splnění, tak jenom rozhodí rukama. Mé sliby pro mě jsou závazkem, kterého si nadevše cením. Jak se mi daří svoje sliby plnit, se můžete podívat na mé senátorské stránce.

Ne vždy to bylo snadné. Do cesty se připletly překážky. Objevily se jiné věci, které byly ještě důležitější a palčivější než věci, které jsem si při sestavování programu myslel, že je nutné vyřešit. To je ostatně problém všech studentských senátorů – časem zjistí, že fakulta má větší problémy než málo místa na sezení, nedostatek místa na parkování nebo otevírací dobu knihovny. Když se bojuje proti vylučování ze studia z důvodů, které zdaleka nejsou obvyklé, a proti chování odporujícím právním principům, člověk občas začne zapomínat na věci, které ho trápily, když ještě nebyl senátorem.

V těch těžkých chvílích jsem našel oporu mezi lidmi, kteří zavázáni k ničemu nebyli. Kteří se rozhodli pomáhat jenom z toho důvodu, že cítili stejnou potřebu změny, jakou jsem cítil já. O kterých jste třeba ani nikdy neslyšeli, protože vždycky slyšíte a zapamatujete si jméno toho, kdo to v konečném důsledku hodí na Facebook a jehož tvář si zapamatujete. Tito lidé byli Rise UP.

Seskupení lidí scházející se po večerech v kavárnách. Diskutující o řešeních, ne o problémech. Nebyli jsme vázaní na jednu fakultu, byli jsme lidé z celé univerzity. S různým zázemím - z fakultních senátů, z kolejní rady, ze studentských spolků. Spoustu věcí, které jsem při kandidatuře do univerzitního senátu slíbil, bych nebyl schopen splnit, kdyby nebylo lidí, kteří mi pomáhali. Vypracování statistik úspěšnosti v předmětech a analýza dat, komunikace s učiteli ohledně nahrávání přednášek a vysvětlení, jaké řešení máme nachystané a že to není zdaleka tak strašné, jak si myslí. Práce na elektronické nástěnce a jejím návrhu, kterému se teď snažíme se spolkem Nugis Finem vdechnout život. To všechno jsou věci, které bych sám nezvládl. Nebýt těchto lidí, nebyli bychom ani tam, kde teď jsme. Za to jim chci vyjádřit dík.

Na našich schůzkách nás navštívil i (v té době nastávající) ředitel Centra výpočetní techniky - David Skoupil. Vyslechl si naše připomínky k mnoha oblastem – k informačnímu systému, k chaosu v informačních kanálech, k nefunkční Wi-Fi, k nedostatečné technické podpoře. Ve spolupráci s ním jsme se domluvili na řešeních. A také je realizovali.

Večerní setkání Rise UP s ředitelem CVT

Od začátku tohoto akademického roku byl zřízen helpdesk pro studenty, kde mohou požádat o pomoc s technikou. Dohodli jsme se na spuštění univerzitní wikipedie, kde by se shromažďovaly všechny návody, právní předpisy a jiné informace pro studenty. Tato wikipedie je už spuštěná a funkční. Bohužel v ní ale ještě není dostatek věcí, aby byla skutečně prospěšná. To beru jako naše selhání a doufám, že se nám wikipedii s Rise UP podaří naplnit, aby dobře plnila svůj cíl.

Šli jsme tedy nad rámec mého programu. Šli jsme nad rámec věcí, které má studentský senátor ve své pravomoci. V tom je hlavní benefit, který v Rise UP vidím. A za jsem za něj všem zúčastněným velice vděčný a vážím si jich za jejich ochotu do toho jít.

Často v diskuzích s vámi slyším názor, že spousta věcí, které slibuji a o kterých mluvím, nejsou věci politické. Že to nejsou věci, na které má akademický senát vliv. Ale právě proto zde je Rise UP. Nejsme svou povahou politici. Jenom víme, že našich cílů bez upsání se politice nedosáhneme. Hlasováním a docházkou na senát ale naše aktivita nekončí a nikdy nekončila. My jsme totiž ti, kteří se nebojí vstát, vyhrnout si rukávy a dát se do práce, pokud se jí nikdo jiný není ochoten ujmout.

O rok a půl později

Dlouho jsem uvažoval, jestli mám znovu kandidovat, tentokrát do fakultního senátu. Přece jenom tohle je můj poslední rok, který na fakultě trávím. Proto vím, že můj mandát zanikne a stejně za mě nastoupí náhradník. Nakonec jsem se ale rozhodl, že se voleb zúčastním. Objevily se dvě věci, které toto za mě rozhodly.

Zaprvé to byly děkanské volby. Neměl jsem výrazné preference, co se týče kandidátů. Obou kandidátů si velice vážím. Mrzelo mě ale, co se strhlo během voleb a hlavně po nich. Vyměnil jsem si ohledně toho stohy e-mailů, ale můj názor se nezměnil. Ta druhá věc na to navazuje – a jsou jí studentští senátoři a jejich role v těchto volbách. Mrzelo mě, že studentská kurie nebyla schopná zaujmout nějaké stanovisko. Že se její členové nebyli schopní nijak vymezit. Že se mezi sebou ještě domluvili, že si neřeknou svoji volbu dokonce ani sobě navzájem.

Do jisté míry je chápu – obava o „odplatu“ za svůj názor se může zdát reálná. Jak ale bylo zmíněno v jednom z e-mailů od pedagoga, který mi přišel – tohle jsou ti sebevědomí zástupci studentů? Když jde člověk do voleb, jde s kůží na trh. Očekává se, že bude schopen zaujmout názor. Že se za něj nebude stydět. Že se nebude bát následků za jeho vyřčení. I když jednací řád samozřejmě dává možnost se nevyjadřovat, protože je volba anonymní. Kolikrát se ale studentští senátoři neozvali v jiné situaci, kdy měl být jejich názor být slyšen?

Obecně musím říct (a doufám, že mi stávající studentští senátoři odpustí, protože mezi nimi mám své kamarády), že nejsem spokojený s tím, jak toto funkční období studentská kurie fakultního senátu fungovala. Jeden studentský senátor se za poslední rok na schůzi senátu nedostavil ani jednou. Dva senátoři z řad doktorandů se, dle slov jiného studentského senátora, vždy postavili na stranu pedagogů a nezohledňovali pohled za studenty – za které byli do senátu zvoleni. Zbytek studentských senátorů pak už jen házel protestní hlasy.

S tímto nejsem spokojený. A věřím, že takto se politika dělat nemá. V politice na univerzitní úrovni jsem se něco naučil. Možná ne moc, ale něco ano. A jsem spokojený, jak studentská kurie funguje tam. Nevím přesně, jaký je důvod, že tam vše funguje – protože věřím, že kandidáti na senátory do fakultního senátu byli stejně kvalitní, jako jsou ti v celouniverzitním senátu. Možná je to jen jiným prostředím. Chci se ale zasadit a věnovat tomu poslední rok svého studia na naší alma mater, abych tuto atmosféru spolupráce dostal i do našeho fakultního senátu.

K tomu jsem si vybral právě Rise UP. Dal jsem dohromady tým studentů, kterým důvěřuji, že budou schopní dostát závazku, který vám právě dávám. Ač Rise UP nevedu, protože je to skupinka rovných, zavazuji se vám, že budeme vždy jednotně hájit zájmy studentské obce a nebudeme se bát říkat naše názory, ač nám samotným to může být nepříjemné nebo rizikové. Od toho tu jsme.

Tagy: Univerzita Palackého, volby2015, Právnická fakulta UP, akademický senát, univerzitní politika