BlogAk senát
2.9.
2016

Na závěr mého mandátu

Jak už mnozí z vás ví, v červnu jsem dokončil studium na Právnické fakultě UP. Tím mi zaniknul mandát akademického senátora fakultního senátu. Nicméně jsem si podal přihlášku k doktorskému studiu. Dlouhou dobu jsem se rozhodoval, jak to se studiem udělat. Nakonec jsem se rozhodl ke studiu nenastoupit. V souvislosti s tím se nebude aplikovat procedura z volebního a jednacího řádu – tedy že v případě zapsání do dalšího stupně studia mandát univerzitního akademického senátora nezaniká. K dnešnímu dni tak již nejsem senátorem ani jednoho z akademických senátů a v následujících dnech doručím svoje rezignace na všechny univerzitní posty – člena komise pro informační technologie UP, ekonomické komise UP a člena kolegia děkanky Právnické fakulty.

Na závěr mého mandátu

Tento příspěvek má být bilancí toho, co se během těch dvou let, co jsem senátorem byl, stalo – a co jsem se naučil. Velice si vážím vaší důvěry, kterou jste ve mně v obou volbách, kterých jsem se účastnil, vložili. Pokaždé jsem vyhrál s velkým náskokem přesahujícím násobky počtu hlasů protikandidátů. Já doufám, že tato velká důvěra nezůstala nenaplněná. Před více než dvěma roky jsem přišel s programem - s programem, kterému jsem sám věřil. V některých věcech jsem byl naivní, v některých věcech ne. Spoustu věcí bych dnes udělal jinak – více bych komunikoval nejen s vedením a fakultním akademickým senátem, ale i s jednotlivými pedagogy. Změny, které jsem si předsevzal, byly velké a kontroverzní. Vše jsem se snažil otevřeně diskutovat, ale nyní zpětně vidím, že tato snaha nebyla dostatečná a že některé věci se zbytečně zkomplikovaly oproti tomu, jak by mohlo vše vypadat, pokud bychom srozumitelněji formulovali svá stanoviska.

U některých vyučujících jsem si (asi oprávněně) vysloužil nálepku revolucionáře a aktivisty. Na druhou stranu mnoho pedagogů mi i následně vyjadřovalo podporu. A bylo to právě díky komunikaci. U těch, se kterými jsem se dopředu o všem bavil a ptal se jich na názory, jsem cítil podporu po celou dobu mého mandátu. Beru tedy jako svoji chybu, že se mi takový konstruktivní dialog nepodařilo navázat se všemi, protože ve všech bodech mohla být celá iniciativa daleko úspěšnější, než nakonec byla.

Na druhou stranu jsem ale strašně rád za pohyb, který se na fakultě vyvolal. Jsem rád, že vznikla nejaktivnější studentská kurie, kterou jsem zatím viděl. Jistě, hned ze začátku jsme udělali pár chyb a opět se tím hodně naučili. Jsem ale velmi rád za to, s jakou energií se všichni noví senátoři pustili do řešení našich problémů. To mě naplňuje nadějí, že studentský hlas bude stále slyšet.

Jak se pohnulo s volebním programem

Nasliboval jsem toho ve svém programu hodně. Rád bych alespoň v rychlosti zhodnotil, jakého vývoje se u jednotlivých bodů dosáhlo a nedosáhlo. Chci začít s tím pozitivním, co se podařilo. Největší radost mám hned se svou první prioritou – a tou jsou komunikační kanály univerzity. Zaprvé se nám podařilo navázat velmi konstruktivní dialog již v minulém semestru na půdě akademického senátu. I z pozice vedení a jednotlivých pedagogů byla cítit ochota situaci řešit. Ještě větší naděje ale vkládám do elektronické nástěnky. Možná již někteří ví, že jsme se pustili do programování úplně nové nástěnky. S novými funkcemi, filtrováním, přizpůsobením pro mobily, propojením s Entoo a upozorněními na nové zprávy. Naším záměrem a přáním je, aby do budoucna již nebylo kromě STAGu potřeba nic jiného. Chceme, aby všechny informace byly pro vás přímo na nástěnce – odkudkoliv. A hlavně – aby to bylo pohodlné. Nástěnka již je téměř dokončená a od začátku semestru se na ni můžete těšit, protože ji budeme naostro testovat.

Další mou prioritou bylo objektivní hodnocení zkoušek. Myslím, že se někam dostáváme, ačkoliv vidím ještě dlouhou cestu. Oceňuji, že se vedení fakulty do tohoto bodu ostře opřelo a přijalo opatření k předvídatelnosti zakončení předmětů, striktněji stanovilo lhůty pro opravování prací a upravilo situace u zkoušek s nízkým počtem úspěšných studentů. Samotného mě zajímá, jaký bude dopad těchto opatření. Na jednu stranu vnímám problém z pozice učitelů, pro které může být složité všem požadavkům dostát. Na druhou stranu nějaký problém jsme vnímali všichni a jsem rád, že se k tomuto problému všichni postavili čelem. Zároveň bych rád zachoval svou dvouletou tradici a (pokud mi to čas umožní) opět s kolegy vypracoval grafy úspěšnosti u zkoušek z roku 2015/2016.

Dále jsem vám slíbil videonahrávky přednášek. A zde už musím začít s tím, co se nepovedlo. Protože jak víte, tak přednášky si stále online nepustíte. Ačkoliv na začátku jsem očekával velký odpor, byl jsem příjemně překvapen počtem pedagogů, kteří vůči nahrávání neměli výhrady. Bohužel ačkoliv se nějaké přednášky nahrály, vše ztroskotalo na technikáliích. Nahrané přednášky se „ztrácely“ z datového úložiště. Fakultní technik nebyl schopen zajistit spouštění nahrávání či vyškolení pedagogů, apod. Je to škoda, ale v tomto mi nakonec přetekly nervy a vydal jsem se jinou cestou. Mé úvahy se otočily k tomu, že nemá smysl tady tak intenzivně řešit nějaké nahrávky, které budou mít ve výsledku nekvalitní obraz a šumivý zvuk. Naproti tomu jsme se naplno vrhli do projektu Nostis. Jak určitě víte – tam (i pro vás) zveřejňujeme studiově nahrané přednášky (nejen) pedagogů z naší fakulty. Nakonec jsme se tak rozhodli jít do pomalejší, ale z naší pozice kvalitnější a užitečnější varianty. Vzhledem k tomu, kolik z vás mi píše a přednášky si pochvaluje, vím, že jsou videopřednášky široce využívané. Chceme a budeme vám jich přinášet víc a dělá nám radost každý návštěvník, který je s nimi spojený.

Teď k tomu, co se mi nepovedlo. Ačkoliv jsme si to vymezili i jako prioritu studentské kurie, kvalitní evaluační systém naší fakultě stále uniká. Několik nápadů máme a uvidíme, jak se je podaří realizovat. V tomto plně důvěřuji studentské kurii naší fakulty – všichni jsme se shodli na důležitosti této problematiky, takže věřím, že tuto prioritu nenecháme „vychladnout“. Dalším takovým bodem jsou problémy ohledně Béčkových předmětů. Tam jsme asi na stejné úrovni – je to téma široce prodiskutované s vedením, podařilo se nám přijít na pár potenciálních řešení. Některá jsou moc časově náročná, některé vylučuje současný technický stav STAGu. Některá jsou ale zavedená už od letošního roku. Problémy samozřejmě záhadně nezmizí, ale myslím, že předmětů je širší paleta a větší výběr, než když jsem kandidoval. Také zápisový systém doznal změn a předměty bude možné zapisovat, i když už jejich odzápis nebude možný – tedy už se nestane, že by na některých předmětech zbytečně zůstávala volná místa kvůli odzápisům na poslední chvíli. Zápis máte teprve před sebou – budu moc rád za zpětnou vazbu, jestli se něco změnilo. Některé problémy jako handlování s předměty asi přetrvají a já doufám, že se vedení fakulty ve spolupráci se studentskou kurií podaří najít na ně odpovídající řešení.

Na závěr

Rád bych řekl, že vím, že nálada na fakultě nyní není ideální. A chápu proč. Doufám jenom, že to nebude překážkou tomu, aby se moje alma mater dále rozvíjela. Aby pokračovala v nastolených trendech. Aby se dál snažila být nejinovativnější fakultou v ČR, aby se nenechala limitovat jen tím, co máme v ČR, ale aby se inspirovala i v zahraničí. Je na ní spousta kvalitních pedagogů a já jsem rád, že jsem měl možnost se od nich učit.

Vím, že mnoho pedagogů má výhrady vůči současnému vedení fakulty a chápu důvody proč. Zároveň ale věřím tomu, že se podaří nakonec najít konsenzus a vrátit se na správnou kolej. Myslím, že částečně za to může i neústupnost a nesmířlivost na obou stranách. Rád bych ale zdůraznil, že o rozvoj fakulty jde všem – jak vedení, tak „opozici“. Každý ovšem vnímá jiné problémy a má jiné priority – proto také volí rozdílná řešení a jinou rétoriku. Nechci tady ale nikomu stranit, protože obě dvě strany mají něco, s čím nesouhlasím, a něco, pod co bych se podepsal.

Stejně tak záleží na naší fakultě i studentům a je škoda, že se jejich nápadům po tak dlouhou dobu nedostávalo patřičné pozornosti. Atmosféra se v tomto velmi proměnila. Ukazuje to jednu věc – pokud jsou studenti ochotní mluvit, tak se věci mění. Ano, začínali jsme od malých věcí, ale postupně můžeme jít k těm větším. Je škoda, že k minulému vedení se nedostávalo mnoho informací, které by umožnily problémy mnohem efektivněji řešit.

Tím se dostávám k závěru – jsme v době, kdy se diskutuje role akademických senátů a rolí studentů v nich. V diskuzích o zákonu o vysokých školách se často probíralo, jestli mají mít senáty nadále pravomoc schvalovat fakultní a univerzitní rozpočty. Jinými slovy – akademické senáty nejsou některými vnímány jako dostatečně odborná a způsobilá tělesa. Stejně je to ale se studenty – jak po volbách děkanky na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, tak po našich děkanských volbách zaznívají velmi silně hlasy o tom, že jsou studenti nekompetentní k tomu, aby v takto důležitých okamžicích rozhodovali. Já jsem opačného názoru. Studentů bývá v akademických senátech menšina (u PrF MU tomu tak není, ale to už je záležitost volby té které fakulty). Formálně počtem svých hlasů nikdy nic neprosadí. Ani priority studentské obce, ani kandidáta na děkana, kterého údajně nikdo nechce. Dokážou být ale jazýčkem na vahách. Jen pokud je akademická obec roztříštěná, mohou být studenti jazýčkem na vahách.

Studentům se vytýká, že nemají historickou paměť. Ano, nemají. Ani nyní po dvou letech univerzitní politiky nevím o fakultě a univerzitě tolik, kolik bych rád. Možná tu od toho studenti ale ani nejsou. Naopak při volbách děkana či rektora považuji za vhodné, že jsou při volbě zastoupeny oba faktory – dlouhodobý i krátkodobý. Rektor i děkan musí zaujmout svou vizí, musí řešit dlouhodobé problémy – ovšem v případě, kdy je akademická obec se svou historickou pamětí nerozhodná, nastoupí na řadu i studentský hlas. Tedy hlas, který se dívá také na to, co se změní ještě v době, kdy oni na univerzitě studují. Studenty nezajímá období za deset let – to už budou dávno pryč. Chtějí vědět, co vedení může udělat již nyní. Že to mohou být populistické nabídky? Ano. Ale také to mohou být drobnosti, které studentům ulehčí život a zlepší možnosti studia. Ať už je to sjednocení informačních kanálů, videopřednášky, lépe fungující Wi-Fi, více studijních míst v knihovně. Záleží už jenom na kultuře univerzity, jestli akademici podpoří vůči studentům populistického děkana či rektora, anebo zhodnotí i jeho krátkodobé cíle.

 

Ještě jednou chci všem poděkovat za důvěru, kterou jste mi dali. Mandát jsem vykonával dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Snad jsou za mnou vidět i nějaké výsledky a ne jen prázdná slova. Mé další kroky budou spojené s doktorským studiem na Masarykově univerzitě. Byla to pro mě těžká volba, ale nakonec jsem se z pracovních a odborných (na naší fakultě bohužel nemáme možnost doktorského studia právní filozofie) důvodů rozhodl pro změnu univerzity. Má to i kladné stránky – rozhlédnu se, jak to funguje jinde, a rozšířím si obzory. Na druhou stranu doufám, že se mi s fakultou podaří udržovat úzké vztahy. Na svoje studentská i senátorská léta budu vždy rád vzpomínat. Šel bych do toho znovu.

Tagy: akademicka samosprava, univerzitní politika, Právnická fakulta UP, Univerzita Palackého, akademický senát