loader

Tak nám to začíná…

Začíná nám nový akademický rok, což pro většinu z nás znamená návrat ke studiu. Začíná nám dlouhá jízda na kolotoči studijních povinností. Někteří si ji letos vyzkouší poprvé, někteří už mají několikaletou praxi. Co ale začíná pro mě – a jak možná pochopíte po přečtení tohoto článku, tak i pro vás – je výkon mandátu akademického senátora. No – on už oficiálně začal před prázdninami na první schůzi, načež celé prázdniny následovaly přípravy. Ale teprve až nyní mohu představit svůj sen.


Každý z nás má představu, jak by mělo studium na vysoké škole vypadat. A ta vaše bude pravděpodobně o hodně jiná než ta má. Důvodem, proč jsem do Akademického senátu kandidoval a proč vlastně píšu i tento příspěvek, je moje touha uvádět tyto představy v život. Nejenom ty mé, ale představy vás všech, kteří prostředí na Univerzitě tvoříte.

Bohužel už i za tu relativně krátkou dobu, která uběhla od voleb, jsem si všiml rapidně upadajícího zájmu o skutečné řešení problémů a o podporu inovací. Myslím, že před volbami a během nich se podařilo rozvířit diskuzi o problémech Univerzity a obecně vysokého školství v České republice – minimálně na straně studentů. A byla by vážně škoda, pokud by tato diskuze neměla nějaký výstup a nějaký efekt.

Během voleb jsem zaznamenal názor, na který jsem nestihl zareagovat a který mě vyděsil. Byl to názor, že nemá smysl se na Univerzitě jakýmkoli způsobem angažovat, protože „z toho kurníku stejně do pár let všichni vypadneme“. Tento názor se mi opravdu příčí a nedokážu si představit, že bych psychicky unesl řídit se tímto názorem v jakékoli oblasti svého života.

Dovolím si několik pragmatických otázek – kolik z nás si stěžuje byť i na jedinou věc na naší Univerzitě? Kolik z nás by chtělo byť i jedinou věc změnit, aby zde bylo lepší studijní prostředí? Není právě to, že se mnoho studentů před námi řídilo pravidlem „stejně odsud za chvíli vypadneme“, důvodem, proč se tyto věci ještě nezměnily?

Trochu mě mrzí ten nedostatek hrdosti na vlastní alma mater. Ta myšlenka, že po pěti odstudovaných letech z ní odejdeme a všechny vazby se zpřetrhají. Jistě, Univerzita Palackého asi nemá takové jméno jako Harvard či Oxford, ale znamená to, že bychom měli být méně hrdí na to, že na ní studujeme, že cítíme sounáležitost k ní a k ostatním, kteří na ní studují či studovali?

Na zahraničních univerzitách se platí v přepočtu stovky tisíc korun za studium. U nás školné po tvrdých protestech nemáme. Z mého pohledu nejsou ale účelem školného ani tak problémy s financováním vysokých škol, z mého pohledu je to otázka sekundární. Pro mě je jeho hlavním smyslem ocenit si (sami sobě) hodnotu tohoto vzdělání. Když si studium zaplatíte a třeba se i kvůli tomu zadlužíte, je to váš závazek. Závazek, že když už jste zaplatili, abyste za to něco dostali. Aby vám to něco přineslo. Protože pak vy sami si budete kontrolovat kvalitu toho, co dostáváte. A budete tuto kvalitu požadovat.

Je proto nemyslitelné, že v případě, kdy máme takové štěstí a školné platit nemusíme, zaplatíme škole alespoň svým zájmem o ni? Svou aktivitou, jejíž plody možná nestihneme sklidit my, ale pomohou všem členům naší alma mater do budoucna? A stejně tak zvýší prestiž školy, jejímž titulem se honosíme?

Zaznamenávám mezi studenty i názory, že hlas studenta nic nezmění. Že univerzita je jako obrněná pevnost, proti které student nic nezmůže. Zde vás ovšem musím vyvést z omylu. Studenti naopak mohou změnit mnoho. Při volbách do Akademického senátu Univerzity mají rozhodující hlas studenti. Co si budeme povídat – je zde rovnost hlasů studentů a pedagogů – a studentů je prostě víc. A uvědomme si, že senát volí rektora. A ten si vybírá své vedení. Celé to tedy leží jen na studentech. Všimněte si, že ve volbách všichni kandidáti cílí ne na učitele, ale na studenty (ač je to často kritizováno, protože učitelé také mají podstatné náměty, které ale pak v senátu nemají zastoupení).

Myslím si, že aktivita studentů je nutná pro pozitivní vývoj na Univerzitě. Že aktivitou ze strany studentů bychom vyřešili nejeden problém. Nyní se samozřejmě nabízí otázka, jakým způsobem efektivně se studenty komunikovat a jak jejich činnost organizovat. A musím se přiznat, že nevím. Univerzita se o toto snaží již několik let, stejně tak jako i mnoho jednotlivců a uskupení. Máme zde UP Žurnál, Helenu v krabici, UP Air, oficiální facebookové stránky Univerzity a mnoho dalších kanálů. Otázka, kterou si kladu a na kterou bohužel neznám odpověď – jak to, že všechna tato vynakládaná snaha dokáže dosáhnout pouze marginálního (ve vztahu k celkovému počtu studentů) zaujetí?

Já osobně bych rád po dobu celého svého senátorského mandátu udržoval komunikaci přes svou senátorskou facebookovou stránku a detailnější informace a diskuzi rozvíjel na tomto blogu. K tomu jsme se ještě s ostatními studentskými senátory rozhodli zřídit stránky studentské kurie Akademického senátu, kde budeme jednoduše a srozumitelně informovat o zásadních informacích z jednání senátu a o důležitých krocích vedení. Dále ještě chceme zahájit tradici debat a diskuzí se studenty. Tato setkání by měla sloužit primárně pro to, aby byla možnost sdělit nám, jaké jsou zde problémy z vašeho úhlu pohledu. Už od začátku semestru chceme zasedat v neformálním přátelském kroužku každý měsíc vždy na jedné z fakult (zavedeme rotační systém).

Řízení Univerzity se zdá velmi vzdálené od dění na jednotlivých fakultách. Ve skutečnosti tomu tak není a myslím si, že právě ta správná míra spolupráce mezi jednotlivými úrovněmi může přinést své největší ovoce.

Toto jsou způsoby, které nás napadly pro komunikaci s vámi. Jestli jsou dostatečné anebo ne, ukáže čas. Já osobně doufám, že naše aktivita k něčemu bude a že alespoň část z vás dovede k zájmu, co se na Univerzitě Palackého a obecně v českém školství děje.

Leží to ale zároveň i na vás. Všechno, o co se zde já, ostatní akademičtí senátoři a vedení Univerzity snažíme. Když jsem do Akademického senátu kandidoval, měl jsem za to, že vím přesně, jak by měly věci fungovat, co se musí změnit a podobně. Čím dál tím víc si ale uvědomuji, jak málo toho vím. Jak mi celou dobu chyběl (a ve spoustě věcí ještě chybí) pohled někoho jiného. Proto vás potřebujeme.


Pokud jste článek dočetli až sem, mám obrovskou radost, protože cítím, že tato činnost má smysl. Je to minimálně pěkný začátek, když se o problémech lidé dozvědí a začne se o nich mluvit a diskutovat. Doufám, že se mi podaří psát další relevantní a zajímavé články, které si vaši pozornost udrží. Na vaše názory se budu těšit v diskuzi.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *